-

Povaha

I. Bratr bratrův
Jak je známo, je sedm archandělů. Ale velice často jsou zapomenuta jména jako Haniel, Orifiel a Zachariel. Však mezi nejstarší Anaelovi bratry patří sám Lucifer, po němž se narodil brat Gabriel, však Haniel se narodil jako třetím bratrem, ale i přesto byl zastíněn svými mladšími bratry Rafaelem a Michaelem. Vynikali v mnoha věcech hlavně zdatnosti v boji a neemocilaním cítěním k bytostem jako lidé démoni a jiné bytosti. Tedy až na Gabriela, který přes svou slávu nezapomněl, co je to být pravým bratem do odchodu prvorozeného se vzorně staral o své všechny bratry. Možná proto, měl k němu Anael velice blízký vztah, ale co se týkalo Michaela a Rafaela, byl naprostý opak. Pouto bylo křehké a při vzniknu Michaelova meče přestali mladší bratři Haniela vnímat jako velkého bratra byl pro ně ničím a nikým.

„ Nezrad bratra svého, stůj při něm. Tot být správné“
 
II. Bratří pýcha otce a klíč země
Mezitím, co bratři se proslavovali, tak si našel krapet jiné zájmy. Ještě když klíče stvořené k otvíraní pozemskému světu se nepozorovaně dostal na místo tzv. Země. Zajímavé neznámé místo pro mladého anděla, jež byl lidmi fascinován. Byli tak podobní nám, ale i přesto byli odlišní. Jiní byli jako démoni, jiný jako andělé a někteří se vymykali chápaní i jeho samotného. Nerozuměl tomu. Netušil, co je zlé co dobré, ale byli jiní, než jeho bratři a ti nahoře.

„ Není ti určeno bytí tam, tak nechoď tam!“
 
III.  Země
A tak učinil navštěvoval Zemi pravidelně, občas se stalo, že pár let žil mezi nimi jako jeden z nich, však to ještě neočekával, že v této době přijde trest. Jednoho dne, když pracoval na poli s postarším mužem udeřil do země blesk a před jeho zraky se objevil Gabriel. Mračil a v ten okamžik Aniel věděl, že to nevěstí nic dobré a stalo se. Bratr m oznámil, že jej otec volá zpět. A bylo tomu tak, zjistil, že si bez dovolení vypůjčil jeho klíč k Zemi a co hůř žil tam, bez jeho vědomí. Říká se, že bůh vidí vše, ale to není pravda, andělé jsou jeho očima a ušima a bylo jasné, že se to nedozvěděl jen tak.
Když pohlédl na svého bratra Michaela poškleboval se. Nezraď bratra svého tak znělo, pravidlo, ale jediné, kdo si odnesl následky byl Aniel.
Nebýt Gabriela přišel by o svá křídla a padl by, ale místo toho přemluvil bratra, aby učinil Gabrielovi trest jím bylo jednou za 100 let, žít na zemi 90 pozemských let a pořád dokola bez možnosti návratu či spojení se svým bratry.
Někdo by to mohl považovat za milosrdný trest, ale pravda byla jinde. 90 let neuvidí neuslyší své bratry, bude žít na zemi a mýtit zlo, proti kterému byl zcela bezmocný.
Narozdil od svých bratrů jeho svatý grál nebyl zbraň, aspoň si to myslel.
Svatý grál je odrazem srdce. Michael byl nebojácný dobrý v boji na blízku tudíž meč, Gabriel, obratný, mrštný- kopí  a tak to bylo i u zbylých bratrů jejich přednosti se stali zbraněmi.
Ale jeho? Milosrdnost?
 
„Milosrdnost šlechetná jest, však zášť zbraní být dokáže.“

IV.  Země lidu
A tak jsem si odpykával svůj trest každých pár let na zemi, jako desatero, jsem 10 tohle musel podstoupit, tohle byl přesněji můj poslední trest, když jsem potkal na ulici malou dívenku, s níž jsem se srazil. Byla usměvavá, ale i vyděšená a co víc bedlivě naslouchala, když jsem jí pravil, že zde to není bezpečné. Svědomí mi nedalo a doprovodil jsme dívenku, až k tomu, ale ne úplně už jen, že prosila ať se k tomu domu nepřibližuji. Vyhovím jí. Překvapilo mě, že malé dítě jako ona žije v domě s tak temnou aurou aniž by jí to nějak ovlivnilo.
Však odpovědi se mi dostane za pár let, když mě potají přišel navštívit Gabriel, aby se mnou pohovořil. I když jsem rád bratra viděl mne zaujalo něco jiného a tak se omluvím a odejdu za dívkou, jež kreslila na lavičce, přeci jen se mi to nezdálo, že mě něco bezdůvodně nezaujalo. Kreslila tak známou tvář a pak mi to dojde! Byla to totiž moje tvář a když dívenka vzhledně poznám ji. Naposledy byl tak maličká! Ale ted? Z ni byla překrásná žena.
I přestože mi to přišlo nezdvořilé pozvu ji na čaj, přeci jen se zdálo, že i o n nezapomněla.
 
 „Opatrný bud, dívčí oči jsou jako potok zrádný.“
 
V. Démonka  a dobrá duše
Myslel jsem si, že jí vnímám jako pouhé dítě, ale jak dny plynuli čím dál tím více si uvědomuji, že tomu tak není. Mé srdce z ničeho nic si uvědomilo jednu věc, že j miluje i přesto tím čím je. Vzpomínám si na den, když jsem před ní musel schovávat Medeilan, aby se o nadpřirozenu nedozvěděla nic a co víc. Když jsem konečně z ní dostal, co je vlastně zač, překvapilo mě, její schopností bylo ukrýt samu sebe, bylo to velice užitečné, ale i bezpečné. Ona, ale taková nebyla. Dalo by se říct, že pro mne byla anděl v démoním těle. Neublížila ani mouše.
A i přesto vše jsem nehodlal se s ní přestat vídat proč bych měl. Každou ženu jež jsem měl, byla člověk a umřela mi před zraky. Ale jak říkal otec nová šance na zemi s novým štítem. Proto jsem mohl se ucházet o ženy, ale to neplatilo o démonech, proto si to nechávám pro sebe.
První schůze, první polibek. Bylo pro ní nové, pro mě zas byla jedinečná. Věděl jsem, že tohle je můj poslední trest, ale kvůli ní bych i padl, kdyby byla potřeba. Ale dál sem se toho.
***
A pak se to stalo. Můj pád byl na dosah, tedy aspoň jsem se tak cítil, když jsem nikoho doma nenašel. Skoro mi utekla, byla pryč. A proč? Byla těhotná, nemohu jí nechat jít i přestože by měli být důvodem mého pádu.
 
„ Pravdu říkej, i přestože by měl tvůj pád nastanout v nejbližší době.“
 
VI. Dítě pekla a nebes
Pád. Nikde nebyl, možná to bylo velkou pýchou naších andělských nátur. Říkalo se, že říkáme vždy pravdu, jen jsme jednoduše uměli pravit slova trochu jinak, aniž by to lež nebyla a přitom to znělo jako naprostý opak pravdy. Zvláštní že?
Dařilo se nám úspěšně skrývat, kdo je Keira. Moje žena i po tolikati letech si lidi kolem i Gabriel, mysli, že je pouhý člověk. A co se týká malé Neny? No bylo jednoduché říct, že jsme jí nemohli nechat někde venku, když se objevila.
Věděl o jejím původu a to byl jeden z důvodů proč se jí Gab sám nemohl zbavit. Krví jí kolovala andělská krev a dokud tomu tak bude, bude pod ochrannou. Ale pokud se dá na temnou cestu nebude jim nic bránit v tom, aby mohl konat.
Věděl jsem to, proto usiluji o to, abych kladl důraz na to, co je zlé a co dobré. Ažaž jen kvůli ní. Nechci je ztratit nikdy.
 
„Ukrývej pravdu, za pravou, ale jednou to skončí“