Vznikla jako špatný pokus o vlkodlaka. Vědci v laboratoři chtěli vytvořit člověka, který se mění na vlka, ale vznikla ona, napůl člověk a napůl vlk. Různě jí testovali a prováděli na ní pokusy, zjišťovali, co všechno dokáže a jak se bude chovat v okolí lidí a v okolí vlků. Ve věku 10 let v sobě našla svojí schopnost. Už jí nebavilo, jak jí pořád zkoumají, nechtěla na sebe nechat ani šáhnout, ale nikdy se jim neubránila, bylo jich tam daleko víc. Až do toho dne, už je viděla, jak si to k ní kráčí s dalšími injekčními stříkačkami, jakmile otevřeli její vězení, nebo klec, dá se tomu říká všelijak, vrhla se po prvním vědci, co se jí dostal do blízkosti a snažila se ho omráčit, možná i zabít, hlavně, aby se dostala pryč. Za chvíli ale přišli další a proti nim už neměla šanci. Skončilo by to stejně jako vždy předtím, ale jakmile ji hodily zpátky do klece, kde očekávala tvrdý náraz do zdi, ocitla se za ní. Byla venku, jakoby prošla zdí, což se vlastně i stalo, ale ona tomu nedokázala uvěřit. Jakmile se dostala z prvotního šoku, co nejrychleji se rozběhla směrem od laboratoře, hluboko do lesa. Zastavila, až když už se jí pletly nohy a ona bez sil dopadla na zem. Trvalo jí, než znovu nabrala do plic potřebný kyslík, pak se konečně posadila a začalo jí docházet, co se vlastně stalo. Utekla, opravdu se jí to povedlo. Ale pak ji také došlo, že neví kam jít, nemá kam jít. Seděla u stromu a přemýšlela, co si teď počne. Z přemýšlení ji vyrušil až praskot větviček. Ostražitě se rozhlížela kolem, připravená na cokoliv, co by mohlo přijít. Zpoza jejích zad se vynořilo 5 vlků. Nedůvěřivě si ji prohlíželi, ale když zjistili, že je z půlky stejná jako oni začali ji očichávat a seznamovat se s nimi. Dovedli ji do jejich smečky, kde se se všema seznámila, naučili ji jak lovit, rvát se, postarat se o sebe, až se rozhodla, že od nich odejde a začne žít svůj vlastní život. Během těch let strávených ve smečce skoro pohřbila svoji lidskou část, ale po cestě narazila na jakýsi kus papíru. Byla to jmenovka, na které bylo jméno Mia a tak jsi tak začala říkat. Dlouho se snažila vyslovit to, přeci jenom vůbec nemluvila, ale číst ještě trochu dokázala, to si pamatovala z laboratoře, kde ji to učili. Rozhodla se znovu oživit svoji lidskou půlku, začala po lese hledat různé věci, které mají něco společné s lidmi, začala si vzpomínat na jednotlivá slova a povídat si sama se sebou. Také se učila ovládat svojí schopnost, které postupně začínala rozumět. Jedné noci přiblížila až k městu. Chtěla se tam kouknout a prozkoumat to tam, ale na to se až moc bála toho, že by tam někoho potkala a dostala se na nějaké místo, jako byla právě laboratoř. Od té doby se každý večer vracela do města a vždy si odnesla nějaký suvenýr, který potom zkoumala. Žila v provizorním bunkru, který tvořily kameny, stromy a různé větve, či věci, co našla ve městě. Byla sama, ale jednoho dne se odhodlá a půjde do města ve dne, jednou ten den nastane.