Narodil se bohatým rodičům, kteří mu poskytli cokoliv, o co si jen řekl. Bydlel ve velké vile, kde se nacházelo i služebnictvo, které mladého pána obsluhovalo již od mala. Krom rodičů a sluhů měl i dva mladší sourozence. Jednalo se o dvojčata. Nius jim již od dětství říkal, že jsou jako jedna osoba, jelikož mluvili úplně stejně, vypadali stejně a všechno dělali stejně. Když do vily přijeli hosté, kteří dvojčata neznali, tak se Nius vždy bavil jejich výrazy, když na ně dvojčata začala mluvit.  Jak čas plynul, tak Nius objevoval nové záliby, čímž zpřetrhával rodinné pouto, jelikož šel za svými sny, které si zrovna umanul. Díky jeho zapálenosti se naučil šermovat, střílet z luku, logicky přemýšlet díky šachům, kreslit a spoustu dalších věcí. Rodiče ho nakonec přihlásili na soukromou školu a internát, aby se naučil jen to nejlepší. To po roce Niuse přestalo bavit a přemluvil rodiče, aby měl soukromého učitele, jako měl donedávna. Tudíž začal studovat opětovně doma, čímž byl zase nablízku svým bráškům, kteří byli stále k nerozeznání. Pár dní před jeho čtrnáctýma narozeninami se u něj začala projevovat magie. Nikomu o tom neřekl a sám se naučil ji zachovávat v tajnosti a nezanechávat za sebou žádné podezřelé stopy. Když měl volný čas, tak ji i trénoval, čímž vznikl nový koníček. I přes všechny jeho starosti, které se týkaly učení a všelijakých programů v jeho rozpisu, tak si našel čas buď na magii, nebo na sledování svých bratrů, zda se u nich nerozvijí také magie.

Uběhl celý rok a Nius měl opět svůj velký den. Měl slavit své patnácté narozeniny a jeho rodiče mu přichystali velikou oslavu. Všude kam se člověk koukl, byly rudé růže. Ačkoliv byl Nius kluk, tak miloval tmavě rudé růže. Když přijeli hosti a začalo se slavit, tak Nius si povšiml, že chybí dvojčata. Omluvil se všem hostům a šel zpátky do vily, kde je začal hledat. Obešel celou novou budovu, ale nikde je nenašel. Tehdy ho napadlo, zda neporušili zákaz a nešli do staré budovy, která byla vystavena ze dřeva, které je momentálně prožrané červotoči a shnilé. Šel se teda podívat i tam, zda tam doopravdy nejsou. Když vyšel hnusné prachem přikryté schody a ocitl se na kraji dlouhé chodbičky, tak uviděl dvojčata na druhé straně chodby. Ihned je zavolal zpět. Chvíli měli kecy, ale nakonec jeden šel. Ten druhý seděl na zemi a připravoval se, že se zvedne. Jakmile se zapřel rukama o staré prkna, tak praskly a on se propadl dolů do temnoty. Nius šokem jen stál a mlčel. To byla chyba. Druhé dvojče se rozeběhlo k díře a kouklo se dolů, zda je bratříček v pořádku. Nius do dnes neví, co přesně viděl, ale muselo to být něco strašného, jelikož se u druhého dvojčete rázem objevila magie. Nius si to pamatuje jako zpomalený film, takže vnímal každý detail. Každý svůj nádech a výdech. Nius věděl, že je to nebezpečné i pro druhé a tak chtěl zasáhnout, avšak vyděsilo ho to, co se zrovna dělo. Druhému dvojčeti začali zářit vlasy a společně s jeho křikem začali křupat zdi. Nius se na poslední chvíli rozeběhl, aby ho zastavil, avšak nestihl doběhnout. Rix, neboli jeho mladší bratr, zmizel stejně jako jeho dvojče. Propadl se dolů a společně s ním spadla polovina staré budovy.

Niusovo zranění nebylo nijak závažné. Vyvázl jen s pár odřeninami a škrábanci, avšak jeho mysl byla zlomená. Přestal se vzdělávat, a ačkoliv byl mladistvý, začal propadat téměř všemu, na co jen dosáhl. Začalo polykání obyčejných prášků proti bolesti a teplotě. To mu po pár týdnech nestačilo a tak začal postupně ochutnávat každý alkohol v baráku. I když to zjistili jeho rodiče, pokárali ho a přemístili alkohol, tak si nedal říct. Jakmile našel jen jednu flašku, tak byla už jeho a během pár hodin, možná i minut, byla prázdná. To mu ovšem také dlouho nevydrželo, a tak se začal scházet se svými vrstevníky, které doposud neznal. Někteří byli o něco starší a již od pohledu to byla partička průšvihářů. On jakožto syn bohatých lidí si mohl dovolit rozhazovat peníze, takže si ho vrstevníci ihned oblíbili. V ten moment se mu v ruce vyskytla tráva. Ačkoliv mu to dávalo dostatečný pocit uspokojení, tak i přes to ve svých snech vídával své bratry v té staré budově. S trávou nakonec také sekl a na své sedmnácté narozeniny odešel z domu. Nevěděl, kam půjde, ale prostě šel. Několik dní, možná týdnů byl mimo civilizaci. Pak se jako zázrakem objevil ve městě, avšak dřív, než někdo zavolal policii, aby ho vzali domů, tak byl zase pryč. Takto procestoval kus světa. Sám pořádně nevěděl jak daleko je od domova, či jak dlouho je vůbec na cestě. Naštěstí našel své konečné útočiště. Jednalo se o starou téměř rozpadlou chatrč hluboko v lese. Nedaleko bylo jakési město, které, než se nastěhoval do chatrče, několikrát navštívil. Tamní lidé o něm nikdy neslyšeli, tudíž již věděl, že je to ideální místo, kde se může schovat.