Nebe… Krásné světlo, zář... Krásný chlapeček…
„Chin-Sune, pojď se podívat na brášku…“ Pustil mě po chvilce do mamčina pokoje otec. Vešel jsem tam, kdy jsme došel až k posteli. „Maminko…“ Zamrkal jsem nadšeně, když jsem spatřil jí, že je v pořádku… V ruce držela malé miminko v bílé zavinovačce a…„On na mě kouká!“ Zvolal jsem nadšeně. Miminko překvapeně zamrkalo. „Ano, ale nekřič, miminka jsou na to citlivá…“ Usmála se maminka a pohladila mě po tváři. „Jsi náš velký andílek, už ti je šest… Jsi jeho velký bráška..“ Usmál se táta. „A jak se jmenuje? Je taky andílek?“ Zamrkal jsem nadšeně. „Jmenuje se Chin-Min… A jestli je to andílek, to se uvidí až povyroste…“ Usmála se maminka. „Já ho budu chránit…“ Usmál jsem se a natáhl ruce, kdy mi brášku dala maminka do náruče. Malý prcek vytáhl ručičku a položil mi ji na nos. „Ahoj…“ Zahihňal jsem se.

​

O ŠEST LET POZDĚJI

​

„Poběž Minnie, honem!“ Utíkal jsem rychle před bráškou. „Chytím tě! Chytím!“ Křičel nespokojeně, když mě nemohl doběhnout. Zasmál jsem se a běžel dál. „Mám tě!“ Vyjekl a v tu chvíli jsem ucitíl, jak mě chytil za ruce. Jak se sem tak rychle… „Minnie!“ Vykulil jsem oči, když za mnou byl bráška a mával křídly a pevně mě držel za ruce. „Chytil jsem tě…“ Smál se nadšeně. „Minnie…“ Špitl jsem a ukázal na jeho záda. Prcek se otočil a nadšeně zamrkal, podvíal se dolů a zajásal. „Já mám křídla! Jako maminka a tatínek a ty!“ Zvolal nadšeně a vyletěl vysoko do vzduchu. „Minnie, nelétej vysoko, může ti to ublížit!“ Zavolal jsem za ním se strachem. Musím ho chránit. Minnie mě ale nevnímal a létal si mezi mráčky. Najednou jsem spatřil letadlo… „Minnie!“ Zaječel jsem, rychle si nechal narůst křídla a letěl rychle za ním. Těsně před letadlem jsem ho chytil za nohy a stáhl k sobě. Ty ses rozplakal a já s tebou v náruči letěl zpátky na naši zahradu. Schovali jsme se do altánku a tys brečel a já tě uklidňoval. „Bráško…“ Vzlykal jsi a objímal jsi mě. „Klid, nic se nestalo…“ Usmál jsem se. „Ale mohlo…“ Vzlykl Minnie a pevně mě svíral. „Nikomu to neřekneme, nic se totiž nestalo, ano? Neplakej bráško…“ Usmál jsem se a dal mu pusu.

O 14 LET POZDĚJI

Ach bráško… Škoda, že toto už není pravda… Chybíš mi, ale nebudu si to připouštět. Už nejsme stejní, už nikdy nebudeme… Moje cesta je zlo a tvá dobro… Vždycky to ta mělo být… Právě proto jsem tehdy nechal ty vlkodlaky, aby mě odtáhli k sobě a nechal jsem se jimi přemluvit na dohodu. Že dám výmněnou za svá křídla očistec jednomu jejich vlkodlakovi… Zemřel bych, ale já v čas vyhledat temné anděly, který mi pomohl uzavřít dohodu s démonem a díky rituálu jsem se stal tím, čím jsem… Takumi Asako, dealer drog a temný anděl… Mé doteky zraňují čisté tvory, ale už jsem si tak nějak zvykl a ani mě to netrápí. Jediné, co mě trápí a co mi chybí je nebe… a ty bráško… Ale já tě najdu, jednou určitě…

 

FLASHBACK

 

Já a ty… Vzal jsem tě do lesa… Kdybych věděl, co se tam stane… Proč jsem byl tak hloupý… Měl jsem letět s tebou… Ale… Už tehdy mě to… k temnotě a zlu táhlo víc… „Chin-Sune... Bráško... Proč jdeme do lesa?“ Třásl ses… Měl si strach… A já z toho měl radost… Měl jsem z tebe legraci... „Je tu tma, nemám to rád..." Dodal jsi, ale stále jsi šel vytrvale za mnou. I přes strach a přes to, že ti to bralo sílu… To ty jsi ten úžasný, ne já… Vždy jsi byl a vždy budeš, bráško… „Zkouším tvou odvážnost...“ Mrkl jsem na tebe a šel dál. Možná jsem v srdci cítil, že potkáme nějaké stvůry temna, ale i tak jsem tě vedl hlouběji do lesa. „Za chvíli půjdeme zpátky..“ Pronesl jsem, ale jen proto, aby ses nebál. Když jsem uslyšel vytí, byl jsem nadšený a zároveň jsem začínal mít strach o tebe. „Bráško...“ Zašeptal jsi a očividně ses chtěl skrýt u mě v náruči, ale nestihl jsi to… A to je možná i dobře... Když na mě skočili ti vlkodlaci, okamžitě si nadletěl, když na tebe vyskočil další. Já tu s nimi možná chtěl být, ale u tebe jsem si to nepřál. Ty musíš být navždy andílek… Navždy… „Mine uleť!“ Vyjekl jsem na tebe. Ty jsi nechtěl… Nechtěl jsi mě tam nechat… Ach, to tvé dobré srdíčko… Já na tvém místě, bych tě tam nechal… Protože nemám tak dobré srdce… „Ale... Ne!" Vyhrkl jsi. „Musíš...“ Vydechl jsem, když mě vlkodlaci táhli pryč a očividně chtěli dostat i tebe bráško. „Nemáš proti nim šanci..." Špitl jsem. Ty ses asi rozmýšlel, ale vyskočil po tobě další vlkodlak… „Leť!", Zaječel jsem. Ty jsi vyjekl, ale se slzami jsi letěl pryč, zatímco mě odtáhli ta stvoření do samého pekla…