Mocný vládce podsvětí Ferael kráčel svým palácem a všichni démoni se mu klaněli a ustupovali mu z cesty z pouhého respektu k němu. Byl znám jako, přísný vládce, který si s nikým nebral servítky. Na své poddané však vždy dohlížel, jeho generálové jej uznávali a všichni respektovali jako svého krále. Mnoho démonů jej pokládalo za budoucího vládce celého podsvětí, který jednou sjednotí všech pět království, stejně jako kdysi Satan, který také před několika tisíci lety sídlil právě na tomto místě. V momentě, kdy však Ferael prošel dveřmi do svých komnat, to, že byl králem nebylo až tolik důležité. Ne, na prvním místě bylo to, že je milující otec a manžel. Pomalu se rozešel ke kolébce, ve které spal jeho malý syn, Drake, s úsměvem na rtech ho opatrně vzal do náruče a posadil se na velkou pohovku. Sledoval svého malého synka a opatrně s ním pohupoval, aby jej neprobudil.

"Hodně práce? Byl jsi pryč déle než obvykle," ozve se Feraelovi za zády a bělovlasá démonka jej zezadu obejme a položí si hlavu na rameno mnohem většího démona, který s povzdechem přikývne.

"Jak jste se měli?" zeptá se Ferael a když si všimne, že se jeho syn probouzí, usměje se. Malý Drake otevře oči a když uvidí svého otce, radostně zažvatlá a natáhne k němu své drobné ruce. Král si ho k sobě přivine a opatrně obejme své prvorozeného a jediného syna.

"Stýskalo se nám," odpoví Amaya a pohladí svého syna po hlavě. Byl zázrak, že ho měli. Byla družkou Feraela už mnoho let, chtěli dítě, dědice, který by mohl jednou převzít království po svém otci. Ale neměli štěstí, oba byli silní Xaphani vládnoucí mocnou magií a začínali si myslet, že pro Amayu bude nemožné otěhotnět. Dokonce navrhla, aby si našel jinou démonku a měl dítě s ní, což Ferael rázně zavrhl. Miloval svou družku, nechtěl dítě s jinou. Ale nakonec měli malého Drakea a nemohli být šťastnější. Jejich chlapeček byl zdravý a už od mala z něj cítili magii. Věděli, že z něj jistě bude silný Xaphan.

 

Léta ubíhala a malý princ rostl jako z vody. Měl milující rodiče a všechno, na co si vzpomenul, nemohl být šťastnější. Zatímco matka jej už od útlého věku učila ovládat magii, otec jej učil o světe, brával jej sebou mimo palác a ukazoval mu nejrůznější části podsvětí. Drake svým rodičům však často způsoboval starosti. Býval často nemocný a nikdo netušil proč. Jednou za čas se u něj objevila vysoká horečka, byl na pokraji vědomí a několik dní strávil v posteli, než se mu postupně udělalo lépe. Mnoho démonů se snažilo zjistit, co s malým prince je, nikdo však nemohl na nic přijít. Až později, když Ferael nechal přivést mocného mága z lidského světa, se konečně dozvěděli, co se děje. Mág přišel teorií, že mladý Xaphan má ve svém těle velké množství magie, které jeho tělo nedokázalo zvládnout. Navíc dokázal ovládat hned několik typu elementální magie, které nedokázal udržet na uzdě a protichůdné elementy se se sebou bily. Nejhorší však byla zpráva o tom, že pokud nenajdou řešení, jejich malý syn do tří let zemře.  Ferael se ihned pustil do zkoumání magie a hledání způsobu, jak tomu zabránit. Nechtěl o Drakea přijít. Byl to jeho dědic, jeho milovaný syn. Nemohl si to dovolit.

Osmiletý Drake se v noci probudil, měl žízeň a tak se pomaličku posadil na posteli a přehodil nohy na zem. Motala se mu hlava, celé tělo ho bolelo a občas mu jím projela ostrá bolest. Jeho stav se každým rokem zhoršoval. Nikdo zatím nenašel způsob, jak mladému princi pomoci. Pomalu se postavil na roztřesené, slabé nohy a vydal se do kuchyně, aby se napil. Když však došel k pootevřeným dveřím, zaslechl hlasy svých rodičů a tak se tiše nalepil na zeď a rozhodl se poslouchat.

"Ne, to nemůže být jediné řešení... Nechci aby si prošel něčím takovým v útlém věku! Jako by nestačilo, že už tak na něm budeš dělat pokus!" ozval se rozhořčený hlas Amayi. Svoji matku takto ještě nikdy mluvit neslyšel, její tón byl vždycky milý, něžný. Jako když mu každý večer zpívala ukolébavku, aby usnul.

"Amayou, je to jediná možnost. Nemá už moc času, jeho stav se čím dál víc zhoršuje. Sama to víš," zaslechl klidný hlas svého otce a Drakeovi bylo jasné, že mluví o něm. Ještě více se nalepí na dveře aby slyšel.

"Já vím, Feraeli... Ale vitaar? Oba moc dobře víme, jakou bolest způsobuje. Už tak si jí zažil dost, nechci ho vystavovat další!"

"Je to jediná možnost! Nejsem si jistý, zda to vyjde, ale musíme něco zkusit, nenechám ho umřít!" uslyšel zavrčet svého otce a malý Xaphan už na nic nečekal, otevřel dveře a vydal se za svými rodiči.

"Copak, broučku, proč nespíš?" zeptá se ho matka zase svým milým tónem a usměje se na svého syna, přestože se jí v očích zračila bolest a smutek.

"Chci to zkusit... Ten vitaar, o kterém jste mluvili. Nevadí mi bolest," vydechne Drake odhodlaně a narovná se, aby vypadal co největší. Jeho rodiče se zatváří překvapeně, než se Ferael zasměje a zvedne svého synka do náruče.

"Tak si mi líbíš, Drakeu. To je odhodlání, které od svého syna očekávám," usměje se Ferael hrdě.

Vitaar, vzácná látka, dříve hojně používaná, ale jak léta pokračovala, stále vzácnější. Dokáže zpevnit kůži démonů, která se poté sama o sobě stane brněním. Feraelovi se podařilo upravit sloučeninu tohoto jedu tak, aby obsahovala magii, stabilizovala ji, posílila tělo, aby bylo odolnější proti vlastní magii a ta jej nezraňovala. Doufal, že to zabere, byla to jediná možnost. Byl však neskutečně hrdý, na svého malého, sotva devítiletého synka, který ani jednou nevykřikl bolestí při aplikaci jedu. Měl slzy na krajíčku, ale celou dobu sledoval svého otce. Chtěl, aby na něj byl hrdý, nechtěl ho zklamat a tak celou dobu, co mu na tělo nanášeli sloučeninu jedu, která se vsakovala do jeho kůže a způsobovala mu bolesti, ani jednou nevykřikl.

 

Díky speciálnímu typu vitaaru byla magie mladého prince stabilizována, už nebyl nemocný a mohl si života užívat naplno. Stále se učil magii od svých rodičů, ale také způsobům, politice, vyjednávání. Vše, co bude jednou potřebovat, až převezme trůn po svém otci, což ale mělo být za opravdu dlouho, jelikož démoni nestárli jako lidé a samotnému Feraelovi byl již několik tisíc let. Drake sílil, opravdu si rozuměl s magií a postupně se učil ovládat veškeré elementy, které byly v jeho těle. Nejvíce si však rozuměl s elektřinou a samotnou temnou magií. Každý den hltal vědomosti z knih, učil se novým věcem, pozoroval ostatní démony, kteří měli mnohem více zkušeností, které mohli mladému Xaphanovi předat. Drake měl vskutku pohádkový život, mohl si dělat, co se mu jen zlíbilo, měl všechno, na co si vzpomenul a co mohl potřebovat. Nejvíce mu však záleželo na jeho rodičích, které celým srdcem miloval. I válka, která byla na spadnutí mu přišla jaké vzdálená hrozba. On sám byl v bezpečí v Královském paláci. Nebo si to alespoň myslel. Bylo mu patnáct, když se mu jeho život začal rozpadat jako domeček z karet.

Patnáctiletý princ se zrovna vracel z tréninku a se spokojeným úsměvem mířil do komnat svých rodičů, aby navštívil svou matku, chtěl se jí zeptat na pár rad ohledně magie a také si s ní chvíli povídat, strávit s ní nějaký čas. Měl opravdu dobrou náladu a s úsměvem zdravil veškeré služebnictvo a vojáky, na které narazil. Bez váhání otevřel dveře do komnat svých rodičů a ihned ve vzduchu ucítil silný zápach krve. Na malý moment se zarazil, než se rozběhl do pokoje a jeho pohled brzy padl na Amayu, která ležela na zemi v louži krve. S výkřikem se k ní vrhl, přetočil ji a pevně k sobě přitiskl.

"Mami!" vyjekl zoufale a zadíval se na hlubokou ránu, kterou měla na břiše, než na ni přitlačil svou ruku, aby zastavil krvácení.

"D-Drakeu," vydechla Amaya, byla celá studená a sotva se držela při vědomí. Mladý Xaphan začal zoufale volat o pomoc a brzy se v místnosti objeví služebná, která se ihned rozběhne pro pomoc, jakmile uvidí Amayu na pokraji smrti. Princi stékaly po tvářích slzy, nahlas vzlykal a stále svíral matku ve své náručí.

"Tolik jsi vyrostl... Pamatuj si, co jsem tě učila, jistě z tebe vyroste úžasný démon. Dej prosím za mě pozor na otce," vydechne démonka slabě. Drake se rozvzlyká ještě víc, nechtěl aby zemřela.

"Nemluv, jako by jsi měla umřít! Budeš v pořádku! Budeš v pořádku..." rozkřikne se princ rozzlobeně, ale sám věděl, že to není pravda. Mohl však stále doufat a zoufale se snažil věřit vlastním slovům.

"Omlouvám se, broučku," vydechne Amaya a zakrvácenou rukou pohladí svého syna po tváři, než zavře oči a její ruka bezvládně spadne. Xaphan sevřel svou matku v pevném obětí, seděl na zemi, vzlykal a jemně s ní pohupoval. Byla mrtvá. Byla mrtvá a nikdo jí už nemohl pomoci. Ani si nevšiml, že do pokoje přiběhl jeho otec, který se svezl na kolena a po chvilce se mu z krku vydral hlasitý, srdceryvný řev.

 

Drakeův život se od toho osudného dne změnil. Nejenže přišel o matku, ale postupně přicházel i otce. Stával se čím dál krutějším, chladnějším. Nevážil si už téměř nikoho, nenechal si do ničeho mluvit. Krutě trestal jakoukoliv neposlušnost a to se vztahovalo i na jeho vlastního syna, kterého tvrdě trénoval. Trestal ho za každou chybu a Drake schytal nejednu ránu, které v tichosti snášel. Snažil se se svým otcem mluvit, ale brzy pochopil, že to nemá smysl. Změnil se poté, co ztratil družku. Už neznal emoce jako je láska, soucit, tolerance, důvěra či věrnost. Drake však stále zůstával po boku Feraela, pomáhal mu, jak jen mohl, následoval ho na bojišti, bojovali bok po boku ve válkách, chránili své království. Mladý princ si stále svůj titul zachovával a dělal vše pro to, aby ho byl hoden. Sbíral zkušenosti, sílil a dřív než se nadál, uběhlo celé století plné bojů. Svého otce v té době už nepoznával a i přes kruté zacházení, kterého se mu od něj dostávalo ho ani jednou nenapadlo odejít. Byl věrný svému králi, svému království, které mu bylo celé ty roky domovem. Už si dokonce zvykal na zástupy otcových milenek, které často otěhotněly, žádná z nich se však nestala Feraelovou družkou a ani děti neuznal za své. Za svého syna považoval jen Drakea, ostatní děti ho nezajímaly. Ale prince ano. Byli to jeho mladší sourozenci a přestože pro ně nemohl udělat moc, vždycky se alespoň postaral o to, aby jim nechybělo jídlo, oblečení a byli co nejvíce v bezpečí. Více jim však pomoci nemohl. Moc se se svými sourozenci nestýkal, věděl, že by mu rychle přirostli k srdci a mohl být jen rád, že Ferael toleruje alespoň tuto mírnou pomoc, ze které však nebyl nadšený.

Mladý Xaphan mířil k jedné menší vesničce blízko hlavního města, kde bydlela mladá Xaphanka, která se stala další nedobrovolnou milenkou jeho otce. Neměla žádnou rodinu, byla zcela sama a tak na ni Drake dohlížel. Vůbec nepomáhalo, že na tom její zdraví bylo čím dál hůř a mladý princ se o ni opravdu strachoval. Měla sedmiletého syna, který Drakea naprosto zbožňoval, jeho jméno bylo Var'on a byl také nadaným Xaphanem. Sotva princ dojde před dům, vyběhne z něj mladý démon a s uslzenýma očima obejme svého staršího bratra, který ihned věděl, že je něco špatně. Vzal malého Xaphana do náruče a snažil se ho utěšit, ať však dělal co dělal, nedostal z něj, co se stalo. Vydal se tedy do domu najít jeho matku. Přivítal jej nehezký pohled na mladou, pohublou ženu, která ležela v posteli. Její tvář byla pobledlá, kolem očí měla tmavé kruhy a nevypadala vůbec zdravě. Seděl u ní jiný démon, doktor, který ji pomocí magie vyšetřoval a nakonec zavrtí hlavou.

"Nemůžu nic dělat," řeknu a pokloní se princi, než odejde z domu. Var'on se rozpláče ještě víc a tak ho k sobě Drake přitulí a pevně obejme.

"Princi... Ani nevíte, jak jsem vděčná za všechno, co jste pro nás udělal. Kéž bych vám to mohla nějak oplatit... Mám však ještě jednu sobeckou žádost... Prosím, postarejte se o mého syna," vydechne umírající Xaphanka a pousměje se. Nemohl jí odmítnout. Nedokázal by to. Strávil s ní a Var'onem její poslední chvilky, zařídil jí důstojný pohřeb a pak se i s mladým Xaphanem odebral zpátky do hlavního města. Otec mu nedovolil ubytovat ho v královském paláci a tak společně s Var'onem bydleli v malém domečku na kraji města, který se princi brzy stal domovem, ve kterém se cítil lépe, než v paláci.

 

Veškerý svůj volný čas věnoval Drake tréninku, svým povinnostem prince v armádě, výchově a později tréninku Var'ona a studování. Jeho mladší bratr, kterého vychoval už byl silný a zkušený démon, sloužil v armádě a stoupal v hodnostech nahoru, už mu bylo více než půl století a pod vedením prince se z něj stal obávaný bojovník. Za tu dobu se setkal s mladou démonkou, Erisou. Už od začátku se princi líbila, snažil se s ní trávit co nejvíce času a brzy se zamiloval. Udělal by pro ní cokoliv, chtěl si jí vzít, požádat jí o ruku. Byl s ní šťastný. Byli spolu už několik let, chtěl s ní založit rodinu, odstěhovat se někam mimo město, kde budou mít klid od válek a bojů a jejich děti budou v bezpečí.

Drake se s úsměvem na rtech vracel do svých komnat, kde na něj čekala Erisa. ¨Měl být ještě týden na misi, ale splnil ji dříve a jeho jednotka ho už nepotřebovala. Nechal je, aby se postarali o zbytek, než nadšeně vyrazil domů. Těšil se na svou partnerku, chyběla mu a nemohl se dočkat, až jí znovu uvidí. Přeci jen ji plánoval požádat brzy o ruku a měl již vše nachystané. Vstoupil do jejich společných komnat a rozhlédl se, nikde Erisu neviděl, ale slyšel nějaký hluk z ložnice. Ihned se tam s úsměvem na tváři vydal, když však otevřel dveře a uviděl svou milovanou v posteli s jiným mužem, kterého nepoznával, úsměv mu z tváře zmizel. Užívali si spolu a prince si ani nevšimli. Cítil se zrazený, vřel vzteky, ale postupně vyhrával zármutek. Věděl, že pokud by něco teď udělal, zabije je oba. Nechtěl to udělat. Naivně věřil, že se to nějak vyřeší, že ho Erisa stále miluje a tohle všechno se nějak vysvětlí.

 

Připadal si jako idiot. Nezeptal se Erisy na rovinu,nejspíš se bál odpovědi, kterou však potřeboval. Chtěl jí odpustit, byl by toho schopný, ale vždy, když jí něco naznačil, tvářila se nechápavě a nic mu neřekla. Nedokázal se jí zeptat přímo, bylo to pro něj až moc bolestné. Věděl však, že něco tuší a napětí mezi nimi vzrůstalo. Proto opravdu ocenil rozptýlení v podobě jeho nejlepšího přítele a mladšího brášky, Var'ona, který se s ním chtěl setkat na jejich obvyklém tréninkovém místě kus za městem. Chtěl ho požádat o radu, sám byl totiž bezradný.

"Nemůžu uvěřit, že něco takového udělala," vydechne Var'on, jakmile mu Drake vysvětlí situaci. Princ si povzdechne a zavrtí hlavou. Sám to nechápal, udělal by pro ní cokoliv, myslel, že je šťastná. Tiše seděl vedle svého bratra a pozoroval stébla trávy, která se ohýbala ve větru. Najednou však zaslechl kroky, které se přibližovaly a tak se ohlédl oním směrem.

"Eriso," vydechne a vyskočí na nohy, jakmile démonku uvidí. Nervózně přešlápne na místě a nakonec se k ní rozejde, natáhne k ní ruku, kterou však Erisa odstrčí a na tváři se jí objeví krutý úšklebek, který na její tváři ještě nikdy neviděl. Šokovaně se na ni zahleděl a hned na to ucítil bodavou bolest v zádech. Podíval se dolů a z břicha mu trčel konec dýky, kterou mu někdo zabodl do zad. Pootočil hlavu a když uviděl Var'ona, který se šklebil od ucha k uchu. Teď už opravdu nic nechápal. Var'on mu po chvíli vyrve dýku z těla a odstoupí.

"Myslíš, že bych se mohla zamilovat do někoho jako jsi ty? Nechtěj mě rozesmát," odfrkne si Erisa pohrdavě a nakonec prince do břicha tak silně, že přepadne na záda. Držel se za ránu, která nehezky krvácela a probodával démony pohledem.

"Co má tohle znamenat?" vyprskne naštvaně a sledoval, jak démon, který byl pro něj mladším bratrem a kterého vychoval se mu před očima mění do lidské podoby. Vypadal úplně stejně jako muž, kterého viděl ve své ložnici se svou milovanou. V tu chvíli se nezmohl ani na slovo, jen se díval na ty dva, kteří se krátce políbí.

"Ale no tak bratře, co je to za zoufalý pohled? Překvapený?" zasměje se Var'on a začne si pohazovat dýkou.

"Jsi ubohá náhražka démona, udělám všem službu, když tě zabiji. Někdo jako by nikdy neměl být králem," zavrčí znovu a kopne do prince, který se v šoku ani nestihne vyhnout a ze sedu opět spadne na záda. Mladší démon ho přimáčkne nohou k zemi a zamračí se.

"Ubohé, jsi vážně slaboch. Jediné co máš je magie, se kterou ses narodil. Jen kvůli tomu bych tě neporazil, ale s trochou chytrosti jde všechno," zasměje se Var'on a otočí se na Erisu, která se ušklíbne.

"Není nic jednoduššího, než pomaličku otrávit muže, který je do ženy blázen," zasměje se krutě. Drake v tu chvíli viděl rudě. Dva démoni, na kterých mu záleželo ze všech nejvíce, pro které bych ochotný umřít... Ho zradili, podvedli. S naštvaným řevem vypustil vlnu temné magie, která oba odhodila a vyskočil na nohy. Ani nevnímal bolest nebo to, jak se mu motala hlava. Jen se vrhl proti svému bratrovi.

"Neměl by ten jed začít účinkovat, když použije magii?" vyjekne Var'on překvapeně a v jeho hlase zněl strach. Drake se na něj rozzuřeně vrhl a brzy měl mladšího démona na lopatkách. Napřáhl se, aby ukončil jeho život, ale nakonec se zarazil. Byl to jeho mladší bratr, nemohl ho zabít. Až příliš mu na něm záleželo. Svěsil ruku podél těla a sklopil hlavu.

"Jak... Jak jsi mi to mohl udělat?" zeptá se tiše, ale najednou opět ucítí bodavou bolest v hrudníku. Z úst mu vyteče pramínek krve, než spadne k zemi. Erisa mu zarazila dýku do zad a probodla plíci. Princ zůstal ležet na zemi, snažil se popadnout dech, kašlal krev a dvojice démonů ho nechala na paloučku zemřít.

Mladý princ se probudil až o několik dní později na místě, které neznal. Rozhlédl se po malé místnosti, která vypadala jako stará, již dlouho nepoužívaná chatka. Jeho hrudník byl obvázaný a pomalu si vybavoval, co se stalo. Znovu ho zachvátil vztek a tak pevně zatnul ruce v pěst.

"Už jsi vzhůru?" ozve se něčí hlas a tak zvedne hlavu a zadívá se na neznámého démona. Chvíli ho jen mlčky pozoroval, než sklopil hlavu a zadíval se na své ruce.

"Hej! Neignoruj mě, idiote!" zavrčí na něj neznámý, než ho udeří do hlavy. Xaphan překvapeně zamrká, než zvedne hlavu a zadívá se na neznámého

"Jmenuji se Astaroth, jsem žoldák. A ty jsi?" zeptá se znovu a bylo na démonovi vidět, že mu dochází trpělivost. Xaphan se chtěl představit, ale zasekl se. Prohrál, Var'on teď nejspíš převezme jeho pozici, otci to bylo jedno. Zpátky ho nepřijme. Prohrál, ukázal slabost. Měl být mrtvý, nebyl nikdo.

"Na tom, nezáleží, teď už nejsem nikdo," odpoví tiše a zadívá se na Astarotha, který ho propálí pohledem.

"Fajn, odteď jsi Balaur, člen Specterů, mé žoldácké skupiny," odfrkne si démon a bez dalších slov odejde. Zraněný démon jen párkrát zamrká, nechápal, co se právě stalo, ale... Pokud by měl někde začít od znovu, proč ne tady, když už se mu naskytla příležitost. S těmito myšlenkami se zmení do své lidské podoby, kterou odteď hodlal používat, aby ho nikdo nepoznal.

"Balaur," vydechne tiše. To jméno se mu zamlouvalo.

 

Stal se z něj žoldák, vystupoval pod jménem Balaur a brzy se také proslavil, stejně jako celá skupina vedená aurinem Astarothem, který byl bývalý Azaelův generál a tak měl mnoho zkušeností s vedením jednotky do boje. Trvalo však velmi dlouho, než si skupina získala Balaurovu důvěru a než s nimi trávil trochu víc času. Většinou se držel stranou, stále měl živě v paměti co se stalo s jeho bratrem a Erisou. Několikrát přemýšlel nad pomstou, ale nakonec... Věděl, že by to nedokázal. Posunul se dál a snovou skupinou démonů na ně pomalu zapomínal. Nakonec se přeci jen se všemi spřátelil, Astaroth získal jeho respekt a důvěru a dokonce se z nich stali nejlepší přátelé. Bratři ve zbrani. Každý Specter byl jeho rodinou a cítil se zase jako doma. Bylo jich celkem dvanáct, postupem času se stávali nejsilnější žoldáckou skupinou. Nebylo jich mnoho, ale každý z nich byl mocným démonem, jejich spolupráce byla dokonalá a společně tvořili obávanou jednotku, kterou chtělo mít nejedno království na své straně. Oni však plnili úkoly pro všechny. Astaroth se nechtěl přidat pod jedno z království, sám měl velké cíle, ale aby je mohl uskutečnit, potřeboval, aby byla jejich skupina silnější.

 

Měla to být další obyčejná mise, která bude pro jejich skupinu snadná. Neměli mít nejmenší problém a s tím také počítali. Přesto byli obezřetní, ale i přes svou opatrnost nakráčeli přímo do pasti. Z ničeho nic je obklopila spousta démonů, byla to jiná, početnější žoldácká skupina, která se Specterů začala bát a tak se spojila s dalšími skupinami a domluvili se, že se jich zbaví jednou pro vždy. Balaur se ze všech sil snažil své přátele ochránit, zničit co nejvíce nepřátel, ale byl to boj, který nemohli bez ztrát vyhrát. Docházeli jim síly a protivníků neubývalo. Když konečně bylo po boji, Balaur sotva stál na nohou. Přesto se donutil dojít ke svému zraněnému spolubojovníkovi a začít ho ošetřovat. Astaroth o kus dál hlasitě nadával a také pomáhal členům své jednotky. Mnoho z nich zemřelo, neměli však čas na truchlení. Museli odtud co nejdřív vypadnout.

Jejich ztráty byly drtivé, skoro všichni Specterové byli mrtví, zmrzačení, nebo těžce ranění. Astaroth však nejvíce zuřil v momentě, kdy mu členové oznámili, že odcházejí. Jejich skupina se rozpadla a Astaroth zůstal nakonec sám.

"Co plánuješ teď?" zeptá se ho Balaur, který mu postával za zády s rukama v kapsách.

"Ty tady ještě jsi?" odpoví překvapeně aurin a párkrát zamrká.

"Jsme přátelé, nikam nejdu, chci pokračovat. Slíbil jsem, že tě budu následovat a hodlám to dodržet," odpoví Balaur odhodlaně a Astaroth se rozesměje.

"Skvělé! začneme znovu! Tentokrát v lidském světě!" zasměje se a společně vyrazí na cestu. Čekalo je přeci jen mnoho práce.

 

Vyrazili do lidského světa, který oba démony hned uchvátil. Založili Temné bratrstvo, do kterého brali démony, na které na svých cestách narazili. Astaroth chtěl ovládnout celý lidský svět, ukázat ostatním rasám, že démoni jsou ti nadřazení a k tomu potřeboval vojáky. Balaur byl jeho pravá ruka, společně začali nabírat členy, jejich společenství rostlo, sílilo. Zatímco se Astaroth staral o boj, strategie a samotné akce, Balaur měl na starost to, aby všechno šlapalo, měli kde spát, dostatek jídla lidé je jen tak hned neobjevili. Jejich spolupráce byla opravdu dobrá, Brarstvo se rozrůstalo a oba byli spokojení. Rozrůstali se a po pár stovkách let se usadili ve městě jménem Atreia, kde společenství nabíralo ještě více síly a členů. Založili svou základnu přímo ve městě, snažili se získat co největší vliv a postupně své působení rozšiřovali i do podsvětí.

Ne vždy však jde všechno, tak, jak má. Čím dál více členů bratrstva podporovalo Balaura, byli jsi vědomi toho, že je to hlavně on, kdo drží společenství pohromadě. Astarotha uznávali pro jeho sílu a vůdcovské schopnosti v boji, které však měl i Balaur. Bratrstvem se začaly šířit drby o tom, že Balaur je pravým vůdcem a měl by zaujmout Astarothovu pozici, o kterou však bělovlasý Xaphan neměl sebemenší zájem. Uznával svého dlouholetého přítele, jako svého vůdce, přesto že to mezi nimi čím dál více skřípalo. Cítil, že ztrácí jeho důvěru, ale netušil proč. Pomluvy se nedostaly až k němu. A čím dál více to vypadalo, že konflikt je vyhnutelný.