Narodil jsem se, vyrostl jsem a vytrénoval se v podsvětí, když válčili démoni s anděly. Nevím, kolik to je let. Je to moc dlouho na to, abych si to pamatoval, vím jen, že jsem bojoval spolu s mým otcem do chvíle, než ho zajali ti okřídlení patvoráci a tátu zabilo světlo, přesto jsem si nevybudoval zlost vůči andělům. Chápal jsem, že to je jejich povinnost zabránit temnotě, aby pohltila svět. Nejspíše by to pak bylo dost chaotické.
Ale pak boje ustaly. Žil jsem s matkou, která si našla nějakého jiného démona. Jak jen mohla? Zplodila s ním syna, měl to být můj bráška. Říkali mu Kwan? Ano, Kwan. Jenže já nechtěl už poslouchat přines tohle a tamhleto, rozhodl jsem se, že se jednoduše z podsvětí vypařím. Dostal jsem se do světa, mohl jsem cestovat, sledoval jsem jiné kraje. Bavilo mě cestování do všech koutů světa. Bylo to zajímavé, jen mi vadilo, že jsem musel stále měnit svoji podobu.
Když jsem se po několika letech vrátil zpět domů do podsvětí, moje matka ani nevlastní otec s bráchou však v chytě nebyli... vlastně, celá chata byla zbořená, a když jsem se ptal ostatních, co se stalo, řekli mi, že za doby mé nepřítomnosti proběhla další válka. Málem mě chytily stráže a odvedly za nejvyšším, ale já se rozhodl jinak. Znovu jsem zmizel. Věřil jsem, že bráška žije, řekli mi, že ho naposledy viděli s Dardanelem. Jenže, kde jim je konec? Mohl jsem jen tápat v myšlenkách.
Začal jsem hledat svého brášku, sice bezvýsledně, ale alespoň jsem to zkusil. Nikde nikdo... až jsem přišel do tohoto města... kde chci nalézt nové štěstí a usadit se. Možná to půjde těžce, ale já jsem připraven.