Začátek:

Nagash a Inori, dvojčata, nemanželské děti Azaelova generála, který obývá druhé největší město v Severním království, které je zcela pod jeho kontrolou. On sám se svou manželkou děti mít nemohli, proto pro něj bylo skvělou zprávou, když se jeho milence narodila dvojčata, které i s matkou ubytoval ve svém sídle. Jeho družka však tuto radost nesdílela, dvojčata přímo nenáviděla a několikrát se je pokusila odstranit. I generálova radost brzy odpadla, když jeho jediné dvě děti povyrostli. Zatímco Nagashova povaha by z něj, podle jeho názoru, dělala skvělého válečníka, postrádal sílu na to, aby se jím stal. Naopak jeho sestra, která v boji odmala vynikala by neublížila snad ani mouše a tak ani ona se netěšila přízni jejich otce. Oba tedy prožili dětství plné neustálých tréninků, pokusů jejich otce, aby se změnili a neustálých pokusů jejich nevlastní matky o to je zabít. Mohli se spolehnout jen na sebe a na jejich pravou matku, která jim však zemřela již v útlém věku z neznámých příčin. S tím jak se však blížily jejich osmnácté narozeniny, věci se začaly uklidňovat. Bylo to však jakési ticho před bouří.

 

Mládí:

viz. hra Inori & Nagash

 

7 let samoty:

Poté co Nagash uprchl z otcova sídla a neznámá démonka, díky které se mu to podařilo, zmizela se Nagash dalších několik dní skrýval v horách nedaleko a po nocích bloudil kolem a snažil se démonku najít, jelikož si byl jistý, že musí vědět něco o tom, kam zmizela jeho sestřička.

Po pár nocích vzdal hledání démonky a radši si naplánoval vloupání k otci, kde v nějakém hlášení našel zmínku o tehdejším rituálu což bylo přesně to co hledal. Rychle si dal svitek pod oblečení aby ho neztratil a vyplížil se zpět do hor, kde si udělal jakýsi na rychlo postavený tábor. Jakmile byl v bezpečí hor, dal se do čtení svitku a zjistil tam spoustu zajímavých informací o kterých neměl tušení, ale všechny se mu vytratili z mysli, když si přečetl, že jeho sestra rituál nepřežila... NEPŘEŽILA.

Také ho to už napadlo, ale stále se držel naděje, že byla pouze nějakým způsobem přemístěna... vyměněna s tou démonkou, která se tam objevila místo ní, ale když to tu viděl černé na bílém, nebylo pochyb o tom, že se jeho nejhorší obavy vyplnily. Jeho mozek jako by v tu chvíli vypnul, jeho myšlení se zastavilo a on tam jen seděl a hleděl na kus papíru ve svých rukou. Když tam tak seděl snad několik dní v kuse, jeho tělo bylo vyhladovělé a tak se jeho mozek jakoby přepnul do autopilota a aniž by to Nagash sám chtěl, vydal se ulovit si něco k jídlu. Chytit si něco k jídlu pro něj bylo s jeho rychlostí natolik snadné, že vůbec nevadilo, že se na to vědomě nesoustředil a během půl hodinky seděl u ohně, nad kterým se opékalo několik drobných tvorů. Najedl se a vydal se pryč... nepřemýšlel nad tím kam jde, nebo co bude dělat, prostě jen šel.

Chůze, jídlo, spánek... tyto tři věci se stali náplní jeho následujících dní. Byl natolik pasivní a "mrtvý uvnitř", že si ho žádné bestie kolem vůbec nevšímaly, neútočily na něj, ani před ním neutíkali... jako by byl pouhý duch. 

Po několika měsících bloudění krajinou se před ním objevilo město do kterého vstoupil a rozruch a hlasy kolem ho částečně probraly z jeho otupělosti. Začal po troškách vnímat věci a démony kolem, ikdyž stále jen natolik aby do nikoho nevrazil a sem tam prohodil pár slov, hlasem prázdným bez jakékoli emoce, když na něj někdo promluvil. Ten den si nějakým způsobem obstaral pokoj na spaní a dokonce i práci... tedy, spíš se doslechl, že je nabídnutá odměna za odstranění bestie, která se potlouká kolem města. Tato první prácička mu dovolila dostat se k dalším, které mu zase dopomohli k tomu, aby si vybudoval jakési jméno a ikdyž byl stále uzavřený do sebe a na ostatní téměř nereagoval, nějak se z něj stal žoldák a lovec, který cestoval podsvětím a nikde se nezdržel víc než den či dva. Takhle žil dalších několik let, než se jeho vzpomínky na minulost zahrabaly stejně hluboko jako jeho původní dobrosrdečná povaha a on byl "znovuzrozen". Znovu si začal pořádně uvědomovat své okolí a jeho reputace tichého démona, který za správnou cenu provede jakoukoli práci, ať je sebe odpornější se mu docela zamlouvala. Další rok tedy věnoval tomu, že svou reputaci posiloval a dělal čím dál těžší práce, z nichž některé byly pro velice významné démony skrze všechny království a byl jedním z mála démonů, kteří se bez jakéhokoli problému mohli ukazovat v každém království, aniž by na něj někdo zaútočil, jelikož všude měl bývalé klienty a známé, ale sám se nehlásil k žádnému království.