Je to už dávno, co byl Neran malý kluk, tedy anděl. Jako dítě prožil úžasné dětství mezi svými. Hrál si a dováděl s ostatními anděli podobného věku i svým bratrem, který byl o pár let starší. Ti dva byli jako nerozlučná dvojice v nebi známí. Byli skoro jako dvojčata, povahově určitě, ovšem Gerrat měl blonďaté vlasy, modré oči a postavou byl vždy vyšší než Neran, který pořádně vyrostl až v dospělosti. Mnoho let žil bezstarostně a nevěděl o ničem z toho, co se dělo někde jinde než v nebi. Až jednou se Gerrat dostal do situace, ze které nevyšel vůbec dobře. Odebrali mu křídla a poslali ho do vyhnanství, lidské země. Oba už byli dospělí, a přesto se Neran v tu chvíli cítil jako malé dítě. Celých pětadvacet let žil v domnění, že jiné světy jsou jen pohádka. Mnohokrát po té, co vykázali jeho bratra, opustil nebe i on, jen aby s ním mohl trávit nějaké ty chvilky. A díky tomu vlastně poznal, že nic není tak samozřejmé jak si myslel. Začal trávit v lidských městech čím dál, tím více času. Poznával, objevoval a byl zklamaný nad některými z lidí i jiných ras. Konečně pochopil jak svět a život fungují a po procestování celého lidského světa se rozhodl, že bude pomáhat bytostem na tomto světě najít správnou cestu. To už mu bylo něco přes sto let. Znovu se vydal na svou pouť, při které navštěvoval různá místa, jak známá velká města, tak i maličké vesničky na okraji zapomenutí a pomáhal bytostem, kteří o jeho pomoc a rady stáli. Tentokrát jeho cesta trvala třikrát tak dlouho. Původně měl v plánu křižovat světem dokud ho to neomrzí, ale zastavili ho Strážci. Dali mu nabídku složit přísahu a pracovat s nimi. Ta práce spočívala v dohlížení na bytosti a na utajení jejich existence lidem. Pro něj konkrétně by tato práce zahrnovala hlavně dohlížení nad ostatními anděli. Neřekli mu však, že má nahradit stávajícího strážce anděla. Hned co pronesl přísahu, starý strážce zemřel. Neran to bral od nich jako zradu a vyčítal si, že nebyl obezřetnější. Trvalo rok, než ho ostatní přesvědčili, že sám strážce si vybral a že to právě on navrhl Nerana, jako svého nástupce. Neran už před složením přísahy věděl, co to všechno obnáší. A pochopil, že bývalý strážce musel být opravdu hodně starý a nebo unavený životem. Konečně si tedy přestal vyčítat jeho smrt a pustil se do práce, ke které se zavázal. 
Dalších tisíc let se nedělo nic zajímavého. Pracoval, hlídal anděli po celém světě a zároveň vybudoval malou pevnost ukrytou všem. Vybral jen pár andělů, kteří jí střeží a předměty uvnitř ní. Správně si myslíte, že uvnitř nenajdete jen tak obyčejné věci. Jsou tam věci, které by nadělali obrovskou škodu, kdyby je našel někdo, kdo by jich zneužil. (Mimo jiné se zde nacházeli 3 klíče - 1. od podsvětí, 2. od nebe a 3. který otevře kterýkoli zámek, stejně jako démonická deska) Když nějaký podobný předmět našel, nebo jej odebral někomu, kdo ho zneužíval, přinesl ho právě sem. Bylo jen málo způsobů jak se do pevnosti dostat. Jeden se však nějak dostal mezi lidi jako pověra. Ta pověra, která byla pravdivá, říkala, že stačí krví strážců nakreslit na skálu, v níž se pevnost nachází, pár symbolů a ty dveře odemknou. Proto také naplnil chodby různými pastmi a zdvojnásobil anděli, kteří artefakty hlídají.

A roky plynuly a plynuly. Časy se měnily a dalších sto let minulo.

Zvěromág, který byl po celou tu dobu strážcem, zemřel při bránění svých druhů před jednou neobyčejně silnou a také neobyčejně neovladatelnou stvůrou noci. Tu ostatní strážci ihned zabili, ovšem zvěromága museli mezi své řady vybrat nového. A jak už to mezi strážci chodí, když kdokoli z nich nestihne vybrat svého nástupce, povede ostatní za novým jejich instinkt. A tehdy potkal Liadel, která se měla stát novým strážcem zvěromágem. Přijala svůj osud a tím vstoupila do života Neranovi, který myslel, že jej pouze pobláznila. Ale časem pochopil, že to je mnohem víc, než pobláznění. Zamiloval se do ní. Silně, hluboce a naprosto beznadějně.

Moc dobře si vybavoval slova přísahy, která se mu vpálila do paměti jako cejch. Mimo jiné mu zabraňovala vstoupit s kýmkoli do manželství. Ale stejně tak to zabraňovala i Liadel, která Neranovu lásku opětovala stejně silnou i hlubokou. A proto se tak stalo, že Liadel otěhotněla. Narodila se jim krásná dcerka, kterou pojmenovali Mirys. A protože se narodila jako zvěromág, získala příjmení své matky. Kvůli své práci ji ovšem museli zajistit rodinu, ve které vyroste. Protože jim nebylo dovoleno starat se o své potomky. Tehdy Neran opět navštívil svého bratra s prosbou, jestli by se o jeho dceru bratr postaral a vychoval z ní  dívku s dobrou duší i srdcem. Gerrat svého bratra neodmítl a slíbil, že jí poví historku, na které se s Liadel dohodli. Dohodli se na tom, že jí Gerrat řekne, že Liadel zemřela při porodu a že její otec je on. To ovšem nevěděli, co všechno se jejich dceři stane. 

Ani jeden z nich se nedokázali smířit s tím, že byli nuceni opustit svou jedinou dceru a tak se každý vydal jiným směrem jejich práce. Neran se v tu dobu změnil. Dlouho si vyčítal svou domýšlivost a bláhovost až se nakonec rozhodl, že svou dceru nechá žít poklidný život a nebude jí ho komplikovat.

​

Rozhodně nečekal, že svou dceru po sedmnácti letech znovu uvidí. A už vůbec ne s démonem po boku při vraždění jeho přátel v pevnosti, ze které spolu ukradli magické klíče a démonickou desku.

​

Poté, co porušil hned několik pravidel strážců a podařilo se mu zrušit přísahu, byl strážci popraven a to, co se stalo bylo ututláno. Byl však oživen svou dcerou Mirys a momentálně se skrývá v Atreii jako obyčejný člověk.